Na úplném začátku

      Někdy v lidském životě přijde okamžik, kdy už nemůžeme dál. Kdy se ráno vzbudíme, celý den plníme povinnosti, které jsme si na sebe postupně nabrali, trápíme se tím, jak nic nestíháme, jak na nic nemáme sílu, čas, nebo peníze ... večer se sotva pozdravíme s rodinou, splníme si další své povinnosti a když se dostaneme do postele, padneme do ní úplně vysílení. A ráno - stejný den, stejné povinnosti. Den za dnem, stále dokola. A my si začneme říkat, jak jsme se do takového života dostali, čí je to vina, proč nám na nic nezbývá síla a zda to tak bude až do konce. A jestli z toho existuje nějaká cesta ven.

        Tento okamžik nepřichází v mládí, kdy máme ještě hodně volné energie, nepropojené a kdykoli připravené k použití. Na cestu toltéckého lovce síly se člověk rozhodne vydat až tehdy, kdy už téměř veškerou energii proměnil na vázanou.  Má přátele, má kolegy, má rodinu, má pracovní pozici, má majetek ... a začíná cítit, že vším, co postupně v životě získával a sbíral, kousek po kousku o něco přicházel. A že to něco, čeho se nevědomě vzdával, je možná cennější, než to, co získával.

         Život je dar vědomí od živé vesmírné síly (ať už si ji pojmenujete jakkoli) a je určený k tomu, abychom vnímali, cítili a prožívali vše, co můžeme - a naplno. Živé síle vesmíru jsou zcela lhostejné jakékoli lidské pohádky, jako náboženství, filozofie, či společenská pravidla. Chce od nás prožitky, přímá cítění toho, co vše je život. Takže volná energie, kterou jsme měli při zrození, je předurčena k činům, které obohacují nikoli naše bankovní konta, ale naše životy. Nebyla určena k tomu, abychom ji uvěznili v poutech společenských, pracovních, náboženských, nebo rodinných rutin.

      Cesta toltéckého lovce síly začíná v okamžiku, kdy máte dostatek životních prožitků, zkušeností, kdy máte pocit, že veškerý váš čas, vaše životní síla je rozvrstvena a ukotvena na tolika místech, tolika způsoby, k tolika lidem, že už začínáte ztrácet sami sebe. Kdy děláte to, co chce společnost, co se od vás očekává, co vám kdo poručí, o co vás kdo požádá .... ale už nemáte sílu a čas dělat to, co chcete vy a žít tak, jak chcete vy.

       Lovec síly se tak nejprve stává sledujícím, v toltéctví používáme termín "stopař". Sledujeme sami sebe, bez emocí, bez toho, že bychom řešili proč, kdo, kdy - prostě jen sledujeme, z čeho se skutečně skládá náš den, týden, měsíc, náš běžný reálný život, naše běžné denní rutiny.

      Jako kdybychom si na sebe najali soukromého detektiva, který má za úkol jen a pouze dokumentovat, co děláme. Nepředjímá důvody a příčiny, nečiní z toho závěry, pouze sleduje - stopuje, co každý den děláme.

     Pokud totiž máme svůj život změnit, musíme nejprve přesně vědět, co chceme změnit. Ne to co se domníváme, ne to, co si představujeme, ne to, jak nás vidí naši přátelé, nebo nepřátelé, ne to, co od nás očekává společnost - ale přesně to, co doopravdy jsme.

      Můžeme si začít psát jednoduchý seznam - opakovaně dělám to a to. To je základ k tomu, roztřídit naše energetické vazby na dvě strany - na to, co mě nabíjí, posiluje - a na to co mě oslabuje, vybíjí.

     To je poprvé, co začneme vědomě naslouchat svému energetickému tělu a ne jen mysli a rozumu v hlavě. Pozornost soustředíme na své pocity pro provádění toho, co opakovaně děláme - tedy všeho toho, co dlouhodobě váže naši energii. Stopujeme sami sebe jako stopař - lovec a lovíme vše, na čem máme ukotvenou energii - čas, myšlenky, pozornost, peníze.